Že počasí, stejně denní i roční doba, ovlivňuje výrazně zájem ryb o potravu, to vědí rybáři od nepaměti. Zaručený návod a spolehlivé tipy neexistují, v takovém případě bychom vše měli až příliš jednoduché, určité zákonitosti jsou ale potvrzeny celými generacemi rybářů, tudíž na nich něco nejspíš bude.

Pro mnohé rybáře to je velmi dlouho očekávané období, které patří především lovu dravých ryb a lipanů, dnes se tedy zaměříme na dravce. Tohle období je totiž na lov predátorů kromě krátkého času hned po zahájení sezóny vůbec nejnadějnější a probíhá často ve znamení skvělých úlovků.

Větší rybu je často lépe podebrat, než riskovat její utržení nebo poranění při „ručním“ souboji. To se týká samozřejmě i ryb, které chceme pustit na svobodu. Bezhrotkové háčky sice uvolnění ryby usnadňují, ale občas při lovu dravců po háčku s protihrotem ještě mnozí rybáři sáhnou. Nebo v případě, že loví na červíky, larvy a žížaly – tyto nástrahy totiž jinak snadno sklouznou z háčku nebo se nežádoucím způsobem zkroutí.

Někdo pro nakrmení své psychiky vyhledává Mariána Jelínka, který mu do hlavy napumpuje ucelené dávky sebevědomí, jiný celou neděli proleží u televize na gauči nebo jede do lázní, další si jde zahrát fotbal a potom do pozdních hodin zkouší zapomenout na pondělí u pivka, a pak jsou tu ti, mezi které se počítám i já, kteří tráví poslední chvíle sedmého dne v týdnu tou pro něho nejlepší činností a formou relaxu – jde na ryby.

Každému je jasné, že v pokročilé sezóně se na často prochytávaných místech a revírech s vyšším rybářským tlakem už dravé ryby přece jen důkladně seznámily s běžně nabízenými nástrahami všech druhů, typů a barev i velikostí. Co tedy dělat? Jednou z možností a často velice účinným řešením je vlastnoruční úprava, „doladění“ nebo kompletní předělávka běžně dostupných (a tudíž rybáři nejčastěji používaných) vláčecích nástrah.

Jednou z takových trochu přehlížených a přitom rybářsky velice zajímavých ryb je perlín neboli červenopeřice. No řekněte, kdy jste tuhle rybku chytili naposled? Pro rybáře je perlín zajímavý tím, že ho lze lovit mnoha rybolovnými technikami. Nejčastěji to bývá plavaná, kdy dobře bere už na začátku jara a v případě mírné zimy vlastně po celý rok.

Asi tím nejzajímavějším na čeburašce je fakt, že při vedení vláčecí nástrahy funguje jako excentrická zátěž, takže brání spolehlivě kroucení vlasce. To oceníme především u těch nástrah, které mají silnou tendenci rotovat a kroutit vlasec nebo šňůru, což jinak vede ke zkráceným a nepřesným hodům. Další výraznou předností je, že umožňuje volné kloubové spojení nástrahy s vlascem nebo šňůrou, takže pohyb nástrahy může být mnohem přirozenější.

Uvědomujete si občas, že v honbě za kapitálními úlovky, kterými jsou především populární kapři a dále štiky, sumci, jeseteři… prostě ryby, které dosahují velkých rozměrů a patří mezi ty nejznámější, tak trochu zapomínáme na další tradiční české ryby? Jednou z nich je bezesporu klenot našich rybníků, pískoven, slepých ramen a zapomenutých tůněk – lín obecný.

Podvodní splávky jsou velmi praktickou pomůckou při lovu dravých ryb. Využívají se nejvíc při chytání sumců, ale fungují dobře i na štiky nebo candáty, dají se v případě potřeby použít i při lovu kaprů a dalších ryb. V čem spočívá jejich výhoda? Umožňují nabídnout živou nebo mrtvou rybku či jinou nástrahu tam, kde by to s běžnou sestavou bylo složité nebo téměř nemožné. To znamená na zabahněném dně, v bezprostřední blízkosti překážek, mezi velkými kameny a podobně. Tak se na tyhle zavalité splávky podívejme a současně si řekněme, jak se s nimi chytá…

Někdo na tyhle zajímavé a velice dráždivé nástrahy chytá už dlouhé roky, jiný jen občas, možná se mezi námi najdou i kolegové, kteří „gumy“ a další nástrahy z měkkého plastu zatím třeba vůbec nepoužili. To by ale byla rozhodně chyba – právě kopyta, smáčci, twistery, jigy a umělé rybky i fantastické vzory z měkkého, poddajného materiálu jsou mnohdy jednou z nejúčinnějších nástrah.