Když vidíte rybáře, který si kromě prutů nese k vodě i hůl nebo se o ni ve vodě opírá, nepřijde vám to divné? Mně tedy ne, protože výhody používání brodicí hole dobře znám a vím, že v mnoha situacích je to neocenitelná pomůcka.

Jemné chytání neznamená, že bychom chytali jen malé ryby. Ultralehká přívlač má své kouzlo v používání dráždivě jemných proutků, lehkých navijáků, které předou jako švýcarské hodinky a velmi tenkých vlasců nebo šňůr. Ale možná byste se divili, jaké ryby se s tímhle náčiním dají přesvědčit k záběru a následně zdolat.

Určitě je to zajímavé téma, nad kterým se mnohý rybář občas zamyslí. Je jedno, zda se budeme bavit o umělých nástrahách, přírodních nástrahách, krmných směsích nebo třeba i o oblečení rybáře, pořád je zajímavé to, jak ryby barvy vnímají.

Tento typ slávku je velmi specifický, poznáme ho na první pohled. Je většinou výrazně zploštělý a nejčastěji v kulatém tvaru, čímž si přirovnání k sladkému pamlsku doslova „vykoledoval“. V horní části je výrazná anténka, jež není proti dříku umístěna v jedné rovině, ale je mírně nakloněná do strany. To má svůj účel, k jehož vysvětlení se dostaneme o kousek dále. Kromě lízátek v tradičním zploštělém kruhovém tvaru se můžeme ale setkat i s variantami ve tvaru plochého srdíčka nebo ležatého oválu. Různé tvary splávků rozhodně nejsou snahou výrobců o odlišnost za každou cenu, jedná se o využití vhodného tvaru při různých podmínkách pro rybaření.

V tomto audio článku si povíme něco o nejčastěji lovených druzích ryb v Norsku. Dozvíte se zajímavé informace o halibutovi, mníkovi a okouníkovi mořském.

V tomto audio článku si povíme něco o nejčastěji lovených druzích ryb v Norsku. Dozvíte se zajímavé informace o tresce obecné, tresce tmavé i tresce polak.

Chytání na řasy a další vodní „zeleninu“ není nic nového, naopak, už naši tátové, dědové a určitě i generace před nimi občas sáhli po snadno dostupné nástraze, kterou mnohé kaprovité ryby mají v oblibě.

Některé pověry o úhořích jsou docela legrační, na jiných možná je i něco pravdy. Například už středověké léčitelské a lékařské texty zmiňují občas používání prostředků, získaných z těla úhoře. Tuk této ryby byl doporučován na nervová onemocnění a při bolestech uší, na oční choroby prý zabírá úhoří žluč. No, raději to nezkoušejte! Vařený úhoří tuk prý pomůže holohlavým probudit vzrůst nové vlasové pokrývky, alkoholik se měl zbavit své závislosti po konzumaci syrového úhoře, naloženého delší dobu do vína. Sedláci si mezi sebou zase šuškali, že pro zabřeznutí krávy je spolehlivým prostředkem přidání ocasu z úhoře do krmení.

Úlovek úhoře je stále vzácnější a mnozí rybáři se s touhle rybou setkají jen opravdu zřídka. I dnes je ale možné se na úhoře vypravit a pokud o jejich zvycích něco víme, můžeme se o jejich ulovení snažit cíleně. Začněme tedy dávnou historií.

Ačkoli vyhlášenou dobou pro lov okounů je nástup prvních zimních dnů, můžeme tyhle pruhované loupežníky lovit i přes léto, často dokonce velmi úspěšně. Musíme ale trochu zapřemýšlet a najít místa, která si okouni zvolili za své stanoviště a loviště. Na tekoucích i stojatých vodách se s trochou zkušeností dají vcelku dobře vytipovat právě takové nadějné „flíčky“, kde okouny najdeme téměř s jistotou.